pátek 18. dubna 2025

Majla záškodník

Je to 14 dní, co skáču po jedný noze a svět okolo ovládám pomocí hole a nářků. S berlí si umím už i vypnout světlo vypínačem, kterej je za rohem. Chození mi ale pořád moc nejde. Majla to moc neoceňuje. Nudí se. Krade mi gumičky, kapesníčky, ponožky, dokonce jednou ulovila i deodorant. Včera ale vytáhla další eso z kožichu. Začala škrábat na dveře.

Okřikla jsem jí, že se asi posrala. Little did I know. Pokračovala a začala kňučet, takže mi bylo jasný, že tohle není nuda. Popadla jsem berle, vodítko, seskákala pár schodů a otevřela dveře. Ze těch vyletěla tak, že mě málem sundala k zemi, ale když ti povoluje svěrač, není čas ztrácet čas. 

Soused od naproti pokuřoval před vchodem a bavil se tím výjevem. Fuck you very much. Snažila jsem se dojít na trávník, kterej je sotva dvacet metrů daleko, jenže tam nebyly asi vhodný magnetický pole. Pokračovala jsem okolo baráku, abych ji narvala na zahradu, vodítko jsem musela pustit na zem, protože se mnou škubala ze strany na stranu, a modlila jsem se, ať ho neposere. Mýho zoufalství si všimly děcka ze sousední zahrady a zeptaly se, jestli mi nemůžou pomoct. Ano prosím. Vděčností bych se i rozbrečela.

Zpátky jedno z nich vyfasovalo vodítko a Majla nadšená, že poznala nový lidi a zbavila se třaskavýho problému, začala vodítko kousat a hrát si s ním. Ale dobrý, nakonec ji dovedly ke vchodu, já jí šoupla holí za dveře a problém vyřešen.

Odpolko jsem měla největší hajlajt celýho dvoutýdne - šla jsem se podívat na zahradu (bez psa v ruce). Kam jsem přesně 14 dní zpátky chtěla vysít dobroty na záhonek. Ale aspoň jsem se pokochala meduňkou, libečkem a pažitkou, který přežily zimu. Venku byl soused z baráku, se kterým jsme se doteď jen pozdravili a každej si šel po svým. Pozval nás na kafe, že v Česku bydlí rok a vlastně tu nikoho pořádně nezná. Vítaná socializace.

Naše bytovka má část společný zahrady a pak jeden byt (kde bydlí on s přítelkyní) má kus zahrady vlastní. Tu si nově oplotili, takže nemusíme psy pořád korigovat, aby si nehráli v jejich záhoncích, což je super. Teda bylo by, kdyby Majla nedokázala plotem procházet, jak jsme později toho dne zjistili. 

Spojení Majly a vymknutýho kotníku mě naučilo, že nemám kontrolu vůbec nad ničím. Pár minut si na zahradě hrála na střídačku s balonkem, klackem a Bejlym. A pak začala objevovat svět - něco sežrala v záhonku, začala hrabat v kupě kočičích hlav, co tam měl připravený na obrubníček a pak se rozhodla požírat trávu. Ale ne stéblo po stéblu jako normální pes. Ona si ukusovala trsy a kdyby tam bylo něco jedovatýho, spase to taky. Můj pes je očividně debil.

Na chvíli se mi povedlo ji chytit, ale dlouho v klidu nevydržela. Objevila, že kolem sloupků nově postavenýho plotu, jsou položený drny, který ještě nepřirostly k podloží. A tak jeden po druhým začala vytahovat ven, následně se najela a lítala po zahradě, až za ní lítaly i drny, který do tý doby s podložím spojený byly. Byla jsem fakt ráda, že soused seděl k tomu všemu dění zády.

Nevím jestli lituju víc sebe, nebo jí, protože tu energii nemá kde ventilovat.



2 komentáře: