Myslíte, že když má útulek sáhodlouhej dotazník k adopci psa, kde se ptají na hromadu věcí včetně toho, kdo se o psa postará, když se vám něco stane, a jak budete řešit, když doma něco zničí, ze vám na blahu psa záleží? Já taky. Mimo jiný i z důvodu, že další podmínkou adopce byla návštěva někoho z útulku u vás doma. Trochu intrusive, ale klobouček, že nedají psa každýmu. Ono už adopční poplatek 4k by mohl vyloučit největší idioty. Kolem a kolem jsem měla dobrej pocit.
Na dotazník se mi mailem ozvali prakticky okamžitě, druhej den jsme jeli psa okouknout. Původně teda jinýho, kterej víc padl do oka Jonášovi, ale to asi pro příběh není až tak důležitý. My nepadli do oka psovi, on nám taky ne, takže jsem požádala o venčení košťátka, který mě zaujalo v první řadě.
Podle popisu tříletá kastrovaná fenka, která má akorát menší problém s reaktivitou na psy. Tak bych to podle popisu čekala. Nebo?
"Vy jste ji měli už půjčenou doma na den?" No ne, když nám nikdo nic takovýho neřekl. Očividně nevadí, hlavně ať je adopce rychle za náma. Ptali jsme se, jak by se případně dalo řešit, kdyby si doma nakonec nesedli, jestli je v nejhorším možný ji vrátit. Odpovědi byly velmi vyhejbavý, ale ve smlouvě to bylo specifikovaný jasněji, jde to. Kladli nám ovšem na srdce, že kdyby byl problém, máme se určitě ozvat.
Za kastrovanýho psa byl poplatek vyšší než za nekastrovanýho, s čímž jsem v pohodě. Do doby než z paní vypadlo "No my vlastně nemáme důkaz o kastraci, ale nám tu nehárala a paní, co ji měla předtím říkala, že jí taky ne." Rozumnej člověk by se na to už vysral. Škoda, že jako rozumnou bych se nepopsala já, ani nikdo z lidí, co mě znaj. Taf lak.
O minulosti jsme se nedozvěděli skoro nic, jen že nebyla dobrá a pak ji měla pár měsíců ženská, co jim jí dala s tím, že jí útočí po psovi a nemá ráda chlapy. Dále nám pověděli, že jim ale ženská nepřišla důvěryhodná, ok.
Po pár dnech, co jsme ji měli doma, se mi ozvala paní na kontrolu. Přišla se slovy "Já vlastně nevím, co tu mám kontrolovat, když už ji máte." No já to nevim taky, you tell me. Paní byla milá, o tom žádná, ale úsměv měla, jak kdyby vyhulila petardu a zajmal jí akorát Bejly. Když odcházela, pronesla "Ten pes je stejně moc hezkej," a ukázala na Bejlyho, aby nedošlo k mýlce, že i Maila by mohla bejt hezká.
Tohle bych ještě vzala relativně v pohodě, kdybych si v očkováku nevšimla, že odhadovaný datum narození je 1.1. 2021. To nějak do třech let neodpovídá, ne? A není to tím, že by zestárla v útulku, měli ji tam tři týdny. Věk samozřejmě neřeším, ale lhaní mi trochu va (pozn.: tady mi nedošlo, že to bylo asi přelomem roku, ale můžu se zase rozčílit tím, že jsem nově zjistila, že napsali špatný číslo čipu do očkováku, no :D). Třeba v tom, že je vhodná pro začátečníky a je v pohodě i k dětem...
Jen bych tu zopákla, že jednoho reaktivce a problémáče jsem už převychovala, akorát jsem nečekala, že si domu vezu dalšího. Bezproblémový veselý pejsek nám panicky utíkal před sonickým kartáčkem na zuby, konvička na kytky byl další spouštěč děsů. A hrnek v ruce? Strašnej problém.
Že asi nebude až tak v cajku se ukázalo, když kousla babičku. Ta je o holi a nešlo o útok na babičku, problém byl hůl. Když jsem ji vzala do ruky, začala startovat i po mně. Jakmile zjistila, že tahle hůl na bití psů není, uklidnila se a byla zase milá.
Další problém přišel venku. Náklaďáky, autobusy i dodávky jsou největší nepřítel. Jenže se jich bojí natolik, že se mi při procházení kolem stojící nastartovaný dodávky lekla natolik, až se mi vykroutila z vodítka a vletěla do silnice. Za tmy a pod kola jedoucí dodávky. Řidič dobrzdil, já usoudila, že tohle úplně nedávám. Jakože když máš čas posílat lidi domů, tak by se našlo i pár minut na venčení po městě, ne?
Psala jsem na mail ženský, se kterou jsme domlouvaly návštěvu v útulku. Chtěla jsem víc info, abych se měla od čeho odrazit a nečekalo mě každej den nějaký překvápko. Nic. Po x dnech jsem psala na jejich mail uvedenej na webu. Nic. Identifikuju se jako Gen Z, takže volat odmítám. Zavolal aspoň Jonáš. Nic mu teda neřekli, zato to během hovoru vypadlo a nedalo se dovolat zpět. Nikdo už se neozval. Tak si říkám, jestli to fakt vypadlo, nebo takhle řešej problémy běžně.
Útulek jmenovat nechci, reference má jinak v pohodě a nechci nikoho odradit od adopce. Jen ty mávající red flagy tak nepřehlížejte. Ušetříte si hodně trápení.
A tady zakončíme veselou fotkou pejska, kterej se všemožně snaží, abych si jógu nemohla zacvičit tak snadno <3 Dneska mi sežrala i prsty u ponožek na cvičení, má na to jasnej názor, to se musí nechat.
