Ráda bych řekla, že stárnu s grácií, že věk je jen číslo. Doplňte si další libovolné klišé.
No, ale tak to není. Mohla jsem se na to nachystat loni, kdy mi kamarádi přáli k třicetinám, které jsem měla letos. Mí kamarádi jsou svině. A nebo mě možná jen chtěli připravit, abych z toho pak nebyla tak v šoku.
Vtípky o stáří, hovory o kremaci, dobré rady o voltarenu v lékárně. Tak vypadala moje oslava narozenin.
BTW, věděli jste, že lidi nad 200 kg nejsou u kremace moc populární, protože se přehřívají pece?
A tak si ležím, nejde mi usnout, převaluju se. Přemýšlím nad tím, co jsem už stihla posrat a co na posrání teprve čeká. A zaslechla jsem tlumené lupnutí. Promluvil můj obratel. Tam, kde se krk spojuje s hrudí, se stalo něco, co se stát nemělo. Nejde mi se pohnout dál. Ruce i nohy cítím, fajn, jsem jen poloviční mrzák. Noc jsem protrpěla v jedné poloze a ráno se kutálela k okraji postele, abych mohla vstát.
Po zjištění škod jsem zjistila, že se můžu hýbat ve stulu Golema, to jde. Nejde mi nesouhlasně vrtět hlavou, i když bych si to moc přála. A taky mi moc nejdou zvedat ruce. Což je mrzuté, když se vám chce světu ukázat prostředníček.
A tak otevřu Word, abych šla pracovat. Word má novinku: piště bez použití rukou, hlasem. Fakt dík! <3
