Rozmohl se nám takový nešvar. A tím je poměrně velký
nedostatek doktorů. I těch špatných. A protože už mám očividně věk na stařecké
kožní výrůstky, i já se musela vydat hledat kožního, který by mě vzal.
Nenechte se mýlit, svoji kožní mám už roky, ale jak se k ní
dá dostat, to upřímně nevím. Když se chci objednat, zpraží mě sestra, že
termíny mají za půl roku, takže mě neobjedná. Vyřešit to mám tak, že se dostavím
před ordinační dobou.
Dostavila jsem se, stejně jako 30 dalších lidí. Po půl
hodině čekání, kdy mi došlo, že fakt všichni čekáme na to stejný, jsem začala
mírně panikařit. Po chvíli vylezla sestra, že berou akutní případy a lidi s teplotou.
Wait what? Jakože někdo z lidí tam má teplotu, a ještě má nějakej akutní a
infekční problémek? Tak to ne, radši knihu.
Vyrazila jsem do vod internetu a hledala někoho, kdo mě
vezme. No nevzal mě nikdo. Nakonec jsem našla soukromou kliniku. Jako asi bejt radši
chudá než s výrůstkem na bradě, žejo.
Přišla jsem do budovy a podle informační tabule našla, kde
se ordinace nachází. Šla jsem podle šipek až nakonec chodby, kde šipky zase
směřovaly na druhou stranu. Po chvíli hledání jsem dorazila do kumbálku, za
kterej by se nemusel stydět ani Harry Potter. Nápis na dveřích sice nebyl, ale
v čekárně byly poházené letáčky s názvem kliniky. Asi jsem trefila
dobře.
V mezidobí dorazila stará paní, která se rozbrečela, že
tu měla bejt už ve čtvrt, ale nemohla to najít. Hned po ní přišla další paní s vytřeštěnym
výrazem, jestli je tu jako správně. Můžeme jenom doufat. Nakonec se ukázalo, že
ano, jestli to bylo bohudík, to už ale posoudit nedokážu.
Zatímco jeden pacient byl u sestry, další byl u doktora. Stále
mějte na paměti, že je to místnost velikosti kumbálku na košťata. Slyšela jsem
teda všechno, co paní přede mou řešila. A co jsem neslyšela, to jsem se dozvěděla
během prvních pěti minut na židli u pana doktora, kterej se její diagnózu snažil
zadat do systému.
Pak už na mě měl vyhrazenejch celejch 5 minut. Já během nich
koukala na jeho obří zlatý prsteny a zlatý náramky, on na můj zatím ještě malej
výrůstek, jehož odstranění se mělo podle ceníku vejít do 450.
Jakože pan doktor nevzbuzoval zrovna důvěru. Žádnej diplom,
kde by se byť jen zmiňovala jeho specializace. Ale ani doktorskej outfit. Místo
toho on a jeho kolotočářský šperky, polo triko a mokasíny vzbuzovaly dojem
úspěšného pasáka. Když se představil jako Sígr (jakože jméno jsem upravila, ale
významově je to dost podobný), jen jsem lehce zakvílela.
Každopádně za dalších 5 minut už jsem byla venku a asi mi
mezitím výrůstek stihl nabýt na objemu, protože jeho odstranění stálo 1600.
Ještě, že to zvládl podchytit, když to šlo tak rychle. Tomu říkám klika.
Co jsem koukala, tak každej den ordinuje v jiným městě,
možná ty kolotočářský šperky nakonec dávaj perfektní smysl. Not even mad.
